Výstavba přehrady a vodní elektrárny Gabčíkovo, která produkuje takřka desetinu spotřeby elektřiny celého Slovenska, byla v zemi pod Tatrami nejznámějším veřejným projektem. Od počátku vzbuzovala kontroverze. Výrazně zasahovala do života obcí jižně od Bratislavy, narušila vztahy s Maďarskem a položila základy pro sérií právních soubojů a korupčních kauz.
O projektu bylo rozhodnuto ještě za bývalého režimu. Mělo jít o rozsáhlou vodní nádrž sloužící oběma zemím. Po pádu režimu však Maďaři práce zastavili, mohli totiž otevřeně mluvit o tom, že projekt nabízel více výhod pro Slovensko a neblaze zasáhne do života lidí v pohraničí. Nepomohla ani nacionalistická rétorika nastupujících slovenských politiků.
Slovensko jednostranně rozhodlo o dostavbě projektu na slovenské straně a v říjnu 1992 byl Dunaj u obce Čunovo odkloněn z koryta. Vyschlo proto několik oblastí v okolí, které nabízely unikátní přírodní zóny, což pobouřilo ekologické aktivisty. V rámci přesměrování vody z Dunaje muselo být zaplaveno několik obcí a obyvatelé sousedních obcí v pohraničí ztratili původní vzájemné infrastrukturní propojení . Kritika ze strany Maďarska utichla až poté, co mezinárodní soud v Haagu v roce 1997 potvrdil, že smlouva z roku 1977 je platná a tak Slováci mohli projekt dostavět.
Korupční mechanismus však připravil stát o značné finance. Obcházení ekologických pravidel a následná sanace tohoto stavu něco stála a na soudních sporech dobře vydělávalo několik právníků. Zřejmě na nejvíc si přišli advokáti, kteří během Ficovy vlády zastupovali stát ve sporu se Slovenskými elektrárnami a jejich hlavním akcionářem Enel.
Robert Fico chtěl podíl Enelu v Gabčíkovu vrátit do rukou státu. Enel se odvolával, že mu užívání přináleží na základě předešlé smlouvy o pronájmu díla.
Stát svůj boj se soukromníkem vyhrál a získal podíl ve výdělečném projektu zpět. Dobrou zprávu však pokazilo pozdější zjištění, že za tento právní úspěch stát zaplatil advokátské kanceláři Radomíra Bžána odměnu 69 milionů eur. Po tlaku médií a veřejnosti došlo mimosoudně k domluvě státu se Bžánem na snížení odměny na 17,5 milionů eur. Policie poté zastavila vyšetřování toho, kdo za rekordní odměnu zodpovídal.
Kolem vodního díla se nadále vynořují různé kauzy a podezření. Známé je například předražení zakázky na čištění vodní nádrže. Bývalá náměstkyně ministerstva spravedlnosti později vypovídala, že se jejím prostřednictvím Ficův ministr hospodářství pokusil podplatit soudkyni Nejvyššího soudu, aby ve sporu s Enelem o Gabčíkovo rozhodla ve prospěch státu.
