Závěr období české opoziční smlouvy se na Slovensku odehrával v kulisách druhé Dzurindovy vlády, která se zformovala po roce 2002. Období znamenalo nejenom pokračování důležitých reforem slovenské ekonomiky či sociálního systému, ale také pád iluzí o korupční nevinnosti protimečiarovských stran.
Z několika úniků informací bylo zřejmé, že privatizace probíhala tak, aby byla v zájmu politických stran, které o ní rozhodovaly. Politici byli tak neopatrní, že to mnohdy ani nezastírali. Třeba v kauze „Vláčik“ z daného období poslanec Peter Kresánek píše dopis premiérovi a předsedovi své strany v jedné osobě, ve kterém píše, že vše probíhá tak, aby to bylo v souladu se zájmy strany.
Pokud něco zanechalo v novinářské obci po vládách Mikuláše Dzurindy pachuť, byla to zajisté zejména jeho neustálá snaha vymýšlet informační kampaně. Po uplácení novinářů před prvními volbami, ve kterých porazil Mečiara, vznikala nová a nová podezření z mnohem vážnějších korupčních afér. Dzurinda reagoval protiútoky na kritiky, politické oponenty a média. Snažil se vytvořit dojem, že vše, co se o jeho vládách píše v negativním duchu, je ve skutečnosti komplotem a protiúderem temných sil. S tím souvisí značně signifikantní kauza „Skupinka“.
Mikuláš Dzurinda v rámci ní veřejně informoval, že v zemi operuje skupina lidí, kteří škodí jeho vládě a straně SDKÚ. Stále přitom mlžil, nabaloval další příběhy a nikdy neobjasnil, odkud dané informace má a o které osoby jde. Objevovaly se pouze nepotvrzené a zjevně řízené úniky seznamů, na kterých se nepřekvapivě objevovali někteří kritici a odpůrci vlády. Klasická dezinformační kampaň je v době o dvacet let později běžnou praxí, v dané době to však bylo v prodemokratických kruzích neobvyklé a vedlo to také k postupnému odchodu několika nesouhlasících členů Dzurindovy strany.
Z ekonomického hlediska v daném období nejvíce rezonovala kauza „Branisko“. Šlo o velký infrastrukturní projekt prorážení tunelu na východním Slovensku. Sérii podezření, která byla prověřována a rozvíjena několik dalších let, spustila tajná služba a švýcarská policie, které upozornily na nedokladované příjmy nominantů vládních stran ve Slovenské správě silnic. Velké potíže s dokladováním původu financí měla také samotná stranická kasa SDKÚ. Financování partaje, které Dzurinda nedokázal vysvětlit, nakonec vedlo také k jeho postupnému pádu.
