Shora jsme si definovali jednotlivé kmotry, jejich regiony a také další postavy. Dohromady tvořili jakýsi ekosystém, v němž spolu se svými pasenými politiky uplatňovali tehdejší systém alternativní mocenské struktury. Kmotrokratický systém vlády se však neobešel bez různých konfliktů, nesrovnalostí či „kompetenčních sporů“ o vliv nad tím či oním úřadem, politikem nebo penězovodem. Z tohoto důvodu docházelo k permanentnímu předefinovávání vlivových působností.
V praxi si situaci změny kormidla můžeme představit na nějakém příkladu. Tak tedy:
Kmotr A potřebuje likviditu na nový velký kšeft, protože po krajských volbách se stal jím ovládaný politik radním pro zdravotnictví.
S příchodem jeho člověka na krajskou radnici se otvírá možnost dodávek úklidových prací do všech zdravotnických budov kraje, což může saturovat potřeby kmotra A na deset let dopředu, proto je tento kšeft prioritou. Kmotr A však měl do té doby vliv na určitou dopravní stavbu a ovládal vítěze „transparentní“ veřejné zakázky, protože jím ovládaný úředník nebo politik přizpůsobil dříve zadávací dokumentaci potřebám firmy kmotra A tak, že mohla vyhrát pouze ona.
Kmotr A proto zašel ke spřátelenému kmotrovi B s nabídkou, že mu dopravní kšeft předá výměnou za určitý obnos. Kmotr B souhlasí a předává kmotrovi A vlastnické právo k majetkové účasti ve společnosti na Palmovém ostrově, kam si dříve ulil provizi ze starší transakce. Kmotr A za to předává kmotrovi A majetkovou účast na společnosti, která je mateřskou společností nad dodavatelem oné dopravní stavby.
Výsledkem je to, že se kmotr A zbavil méně výnosné aktivity na dopravní stavbě, získal jako protihodnotu dřívější výnos kmotra B, kmotr B může pokračovat v plnění veřejné zakázky na dopravní záležitosti a kmotr A má dostatek likvidity na nový kšeft s úklidem v krajských nemocnicích.
Netřeba podotýkat, že se nikdo nic nedozví, protože se všechny transakce odehrají v klimatizované advokátní kanceláři na tropickém Palmovém ostrově.
Jenomže těch transakcí, kdy se dařilo okrádat stát, kraj, jimi ovládané příspěvkové organizace, polostátní molochy a zneužívat evropské programy tak, že za nulové plnění ke kmotrům a jimi ovládaným společnostem proudily miliardové obnosy, bylo nakonec tolik, že bylo dobré čas od času uspořádat nějakou akci, kde by se domluvily desítky věcí zároveň. Na tento všekmotří slet se pozvali všichni kmotři, zprostředkovatelé moci či politici a úředníci, kterým se mohl výsledek jednání operativně sdělit, a oni mohli tyto projekty rychle začít realizovat.
Jak to tak vypadalo? Tak například počátkem roku 2010 uspořádal finančník a zakladatel společnosti J&T Patrik Tkáč na zamrzlém plesu turnaj v koňském pólu na sněhu. Podle dostupných informací do zábavy toho nejsnobštějšího charakteru nalil v přepočtu okolo 30 miliónů korun. Odměnou však byla prestiž akce, neboť na setkání přijeli špičky byznysu jako Radovan Vítek nebo Luděk Sekyra či Dušan Palcr. Za veřejný sektor přijal pozvání šéf dopravního podniku z Prahy Martin Dvořák, za lobbisty a s nimi se prolínající kriminální elementy se akce zúčastnili lidé jako Marek Dalík, Roman Janoušek, Jan Kočka či Vladimír Johanes.
Nejznámější utajené setkání se však odehrálo již v létě 2009 v toskánském letovisku Monte Argentario. Prasklo to ovšem díky šikovnému fotografovi z médií a následně i díky bývalému šéfovi zpravodajské služby Karlu Randákovi, který tyto fotky předal médiím.
Podle zmíněných snímků trávili v malém přístavu dovolenou dvě partičky mocipánů. Z politiků se do Itálie tehdy vydali premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, ministr dopravy Aleš Řebíček, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil či místopředseda ČSSD Milan Urban. Státní sektor reprezentovali generální ředitel energetické společnosti ČEZ Martin Roman a náměstek ministra dopravy Jiří Hodač. Podnikání přijeli vylepšit šéf Spolchemie a generální ředitel Setuzy Martin Procházka.
Aby se nějaký kšeft neupekl bez nich, přijeli si Topolánka a Pospíšila pohlídat Marek Dalík a Roman Jurečko. Lobbistickou skupinku doplňoval Vladimír Johanes, od něhož se podle informovaných zdrojů Marek Dalík svému řemeslu učil. Nesmíme ani zapomenout na dřívějšího blízkého spolupracovníka exprezidenta Zemana Martina Nejedlého, který se přijel nadýchat mořského vzduchu do vily Aleše Řebíčka .
Otazníků, jaké „obchody“ se tam tehdy upekly, existuje bezpočet. K toskánskému setkání došlo bezprostředně po schválení prolobbovaného zákona o emisních povolenkách. Ten polostátní společnosti ČEZ bezplatně poskytuje emisní povolenky k vypouštění skleníkových plynů v hodnotě desítek miliard korun. Rovněž není jasné vlastnictví některých vil a vzniká tak podezření, že byly financované z různých úplatků. Každopádně je z výčtu shora uvedených osob zřejmé, kdo byl tehdy schopen s obchody pomoci a na koho politici slyšeli.
