Předchozí kapitolky cílily na systémovou korupci ve vrcholové mocenské struktuře. Jak jsme si vysvětlili, Andrej Babiš však byl a stále je posedlý zasíťováním mocí na všech úrovních. Jenomže není v moci nikoho, aby kádroval kandidáty do voleb na všech úrovních a tak se do krajských a obecních zastupitelstev dostávali a dostávají lecjaké živly. Babiš rozhodně nepotřebuje, aby jeho preference sráželi nějací regionální zloději a zlodějíčci. A přesně to se v několika případech stalo.
Jedním z hlavních narativů, na kterých Babišův politický projekt hnutí ANO stavěl zejména v počátcích své existence, ale částečně staví dodnes, je boj proti korupci. Kritika starých struktur – nejen velkých zločineckých spiknutí u privatizací státních podniků, ale i malých kšeftů regionálních s politiky propojených lobbistů – byla tím, co z Babiše dělalo v očích voličů zajímavou alternativu nové politiky, která odstraní staré korupční a klientelistické struktury nejen na státní úrovni, ale také v krajích a na městských radnicích.
Velká očekávání se s ANO spojovala třeba v Brně. Po dekádě důvěry v tradiční strany ČSSD a ODS lidé nahlas vyslovili požadavek na pořádné vyvětrání radnice. Hned v roce 2014 proto byla zastupitelská kandidátka ANO skokanem městských voleb. Do zastupitelstva pak o další čtyři roky později dostalo hnutí ještě více kandidátů. Bylo proto zřejmé, že se lidem image budovaná marketingem hnutí zamlouvala.
Hodně práce udělal populární primátor z období 2014–2018 Petr Vokřál. Jeho všude prezentovanou snahu o moderní vizáž umocňovala také infantilní kampaň před volbami do zastupitelstva v roce 2018, kde tančil a zpíval s heslem „rozhoupat Brno“.
Brno ovšem krátce nato rozhoupal někdo jiný než Petr Vokřál. Vazební stíhání a korupční obvinění členů hnutí ANO Jiřího Švachuly a Petra Liškutina vedlo k jejich vyloučení ze strany. Hotové Palermo.
Právě takové, jaké chtěl Andrej Babiš z české politiky odstranit – alespoň to tedy tvrdil ve svých sloganech. Na rozdíl od osoby samotného šéfa strany ukázala reakce vedení také na to, že ani v ANO nejsou všichni imunní. Zatímco Babiše nepoškodily osobní, politické ani podnikatelské kauzy, rychlé vyloučení obviněných členů znamená, že i hegemon české politiky má své slabiny.
A to nejen v osobách těch, kteří už jsou za mřížemi. K aktivitám brněnské buňky strany totiž neodmyslitelně patří také dvojka Černošek–Faltýnek. Zatímco lobbista Miroslav Černošek, který s Babišem pracoval ještě před tím, než vstoupil do politiky, je na spojování svého jména s neobvyklými praktikami zvyklý, u druhého muže ANO Jaroslava Faltýnka šlo o další nepříjemnou událost, která už i naivnímu pozorovateli prozradila, že pověstné kmotry, o kterých Babiš mluví dnes a denně, nebude mít od sebe až tak daleko.
Zřejmě i proto přišla poněkud chaotická, ale horlivá obhajoba Jaroslava Faltýnka ke kauze ovlivňování tendru na mýtné a k protikorupčním raziím na brněnské radnici. I když si odmyslíme podivné aktivity Faltýnka ve státních dopravních firmách, na osobě místopředsedy ANO najdeme množství zvláštních znaků, které odkazují na jeho důležitost pro stranu, která nyní v Česku vládne .
Kde vznikla vzájemná oddanost Babiše a Faltýnka? Narazili na sebe v devadesátých letech při boji oligarchů o společnost Tchecomalt Group . Skupina postupně ovládla 17 firem podnikajících ve sladovnictví, krmivářství či obchodě se zemědělskými komoditami.
Nejznámější částí skupiny byly Obchodní sladovny Prostějov. Firma byla významným výrobcem sladu i v celoevropském měřítku. Tchecomalt vlastnila prostějovské sladovny a měla být prostředníkem bývalého vedení společnosti Proferta k expanzi v zemědělství.
Nakupovala bývalá státní družstva a sklady či komoditami ručila za úvěr Proferty v Investiční a poštovní bance. Právě tam pohořela. Po pádu Proferty i Investiční a poštovní banky přešla pohledávka za nesplacený úvěr Proferty na Československou obchodní banku. Ta chtěla náhradu za nesplacený dluh po ručiteli, tedy Tchecomaltu.
V září roku 2000 představenstvo Tchecomaltu rozhodlo o vyhlášení konkurzu. Vůbec přitom nebralo ohledy na názor ČSOB jako jediného věřitele. V konkurzu ovládl sklady a sladovny za výhodných podmínek Agrofert Andreje Babiše. Místopředsedou představenstva Tchecomaltu byl v té době právě Jaroslav Faltýnek. Ten krátce po pro Agrofert výhodném nákupu majetku Tchecomaltu v konkurzu přešel do Agrofertu, kde se stal šéfem zemědělské divize .
ČSOB konkurz Tchecomaltu označila za účelový. Banka viděla za krokem bývalého managementu snahu udržet si kontrolu nad dceřinými firmami a zabránit hlavnímu akcionáři a věřiteli ČSOB přístup k akciím firmy. Manažeři v čele s Faltýnkem se hájili tím, že ČSOB odmítla dál financovat provozní úvěry podniku. Banka dokonce v roce 2001 podala trestní oznámení na bývalé vedení firmy včetně Jaroslava Faltýnka.
,,Podáním návrhu na konkurz si bývalý management udržel kontrolu nad dceřinými společnostmi. Sledovali tak své osobní zájmy,“ uvedla v trestním oznámení banka. Svá tvrzení ovšem nedokázala prokázat a bance zůstal jen dvoumiliardový nesplacený úvěr k odpisu.
Vztah Faltýnka s Babišem tedy vznikl při vůni miliard korun. Je otázkou, co tento vztah udržuje dnes. Lidé z brněnské kauzy „Stoka“ jsou právě Faltýnkovi muži. Petr Liškutin i Jiří Švachula jsou muži ze seznamu, který vytvořil Faltýnek – o tom se proslýchá, že si do pozic pod jeho vlivem, tedy i těch v Brně, nominoval, koho chtěl. Soupisku pro Brno vytvářel společně s blízkým přítelem, obchodním partnerem a sousedem Miroslavem Černoškem. Aby mohl nominace zpracovat, musel si je ovšem nechat posvětit od Andreje Babiše. Ten tedy nominace osob z kauzy Stoka schválil.
Policie v březnu 2019 provedla razii na radnici Brno-střed. Po rozsáhlé zadržovací akci na vícero místech bylo nakonec obžalováno 11 lidí a 2 soukromé společnosti. Jde však pouze o první, hlavní větev kauzy. Vyšetřovatelé postupně popsali systém, ve kterém byly pevně stanoveny provize, jež politici a úředníci požadovali za zakázky jistých objemů a jistého charakteru. Jednotlivé větve kauzy se řeší ve zvláštních procesech a vyšetřovacích úkonech. Nejnižší větev se například týká živnostníků. I od těch se totiž dávání úplatků vyžadovalo.
Skupina podle obžaloby na radnici vytvořila systém přidělování zakázek tak, aby je vyhrály předem určené firmy. Šlo buď o firmy spřízněné s těmi, kdo o zakázkách rozhodovali, nebo o firmy, které byly za úspěch v soutěži ochotné uhradit úplatek. Důkazy u soudu hovoří o úplatcích v hodnotě desítek milionů korun a o desítkách zmanipulovaných zakázek, ale skutečný stav mohl být ještě větší.
Korupční mechanismus se nedotýkal pouze veřejných zakázek. Podle svědectví se „cinklo“ také obchodování v městských firmách. Ty měly konat na základě jasných pokynů hybatelů v pozadí. Kromě „vyřizovačů“ v dresech hnutí ANO kauza zasáhla i známé lobbisty, velkopodnikatele, úředníky a desítky živnostníků, kteří na korupční hru přistoupili. Ve snaze vyhnout se soudu uzavřeli dohodu o úhradě odškodnění a podání svědectví usvědčujících hlavní obžalované.
Kauza se týká i politiků z dalších partají – třeba Jiřího Hosa a Petra Kaláška z ODS, která se snažila mlžit, a dokonce rozporovala členství Kaláška ve straně. Pravděpodobně kvůli tomu ze Stoky jiné politické strany nikdy nevytěžily výraznější politický potenciál. Korupční chování jako z partesu ze strany ANO, které o sobě tvrdí, že je protikorupční, nikdo pořádně politicky nevyužil a kolem kauzy bylo brzy ticho . Jaké funkce měly klíčové postavy? Petr Liškutin byl vedoucí investičního odboru městské části Brno-střed a místostarostou Brna-Ivanovic .
Jiří Švachula byl místostarostou a radním Brna-střed. Ostatní ho označovali za vedoucího celého systému. Mezi klíčové muže patřil také brněnský „vyřizovač“ Saman El-Talabani, podnikatel, který se točil kolem mnoha korumpovatelných politiků a v uplynulých letech správně vyhodnotil potenciál radních z hnutí ANO. V systému měl dojednávat a někdy i distribuovat samotné platby úplatků. El-Talabani je nebezpečný také pro vedení hnutí ANO. Promluvil totiž i o provizích pro syna Jaroslava Faltýnka Jiřího, mluvil dokonce o provizích, o kterých minimálně věděla samotná dvojka hnutí ANO.
El-Talabani měl kromě jiného řídit také dalšího známého brněnského podnikatele s kontroverzní nálepkou: usvědčeného daňového podvodníka Pavla Ovčarčina. Ten u soudu popsal, jak systém úplatků fungoval přes překupníky. Vysvětloval, jak byl El Talabanim navigován, kde a na koho se s úplatkem obrátit a které zakázky lze koupit – a nakonec věděl i to, že zakázku získá dávno předtím, než bylo rozhodnutí o soutěži provedeno nebo zveřejněno. Podobnou roli sehrával také politicky aktivní podnikatel Petr Kalášek. Podle svědectví si někteří podnikatelé zakázky nejen kupovali, ale také je zprostředkovali.
Existují tedy případy, kdy zakázku ovlivnili v prospěch cizí firmy, která za to dala úplatek jim, část z něj si ponechali a zbytek vyplatili jako podíl výše postaveným členům struktury. Poměrně zarážející je samotný fakt, že politici z ANO vytvořili něco jako oficiální úplatkové menu . Mezi lety 2015 a 2019 bylo podle předepsaných úplatkových kategorií jasné, jakou provizi bylo nutné uhradit za jakou zakázku. Třeba o 15procentní provizi za malou zakázku mluvily až desítky živnostníků, kteří pro Brno a jeho městské části něco dělali. Zarážející je tedy také to, jak dlouho a kolik lidí korupční systém tolerovalo a nic proti němu nedělalo. Část obžalovaných se ve výpovědích u soudu spojila proti El-Talabanimu.
Podnikatele, kterého mezitím odsoudili za daňové úniky, obvinili z konspirace. Údajně právě on celé korupční schéma vymyslel. Politická část obžalovaných přiznala, že si od něj nechala líbit různé laskavosti. Třeba sponzoring, lobbování ve prospěch hnutí ANO u fotbalových a hokejových ultras, zvýhodněné služby a podobně. Část obžalovaných ale popírá, že by se politici s podnikatelem na vybírání úplatků domluvili. Podle nich se jen doslechli o tom, že El-Talabani vybírá nějaké provize jejich jménem.
Kauza je po letech stále živá a pořád zasahuje nové lidi. Údaj o počtu odsouzených a jejich trestech se tak bude měnit podle toho, kdy se do těchto řádků začtete . Důležitým motivem ve spojitosti s Andrejem Babišem ale je, že o umístění kontroverzních osob do klíčových pozic v držbě ANO věděl a schvaloval je – i když se po vypuknutí kauzy všemožně pokoušel mlžit. Jde také o další střípek mozaiky, která vykresluje bývalou dvojku hnutí ANO Jaroslava Faltýnka coby „kmotra“ starého střihu. Reakce vedení Babišova hnutí byla očekávatelná a pochopitelná. Obviněni politici v jeho barvách byli v nejbližším možném termínu vyloučeni, a aby se ukázalo jasné odstřihnutí, zrušena byla celá brněnská buňka ANO. Množství lidí, kteří byli ochotni v minulosti hájit barvy strany, se už do nově vytvořené buňky nechtělo vrátit.
Největší ránu představoval konec exprimátora Petra Vokřála. Část bývalých členů totiž kauzou Stoka reputačně utrpěla, část do ní byla přímo zapojena a naivní zbytek s úžasem sledoval výpovědi u soudu, které popisovaly organizování úplatkářského systému jejich kolegy z „protikorupčního hnutí“. Sestavení nové brněnské buňky navíc dostala na starost vůči Babišovi hyperloajální Taťána Malá, která kromě oddanosti šéfovi strany a trapné kauzy kolem svého vzdělání a ministrování na justici ničím nevynikala. Proslýchá se, že k ní velkou úctu nechovají ani kolegové ze strany.
Mimořádně trpkou chuť má kauza pro Jaroslava Faltýnka. Šlo totiž o rozprášení jeho mocenského vlivu v Brně a strana po kauze ztratila oporu také u voličů. Klíčová postava Jiří Švachula navíc dlouho byl Faltýnkovým přítelem a koněm. Dosadil ho třeba do dozorčí rady ČD Cargo , což nasvědčovalo tomu, že na něm staví také soukromé mocenské ambice ve vrcholné politice a státních zakázkách. V důsledku kauzy navíc policisté klepali na dveře také u Faltýnkova syna. Také proto Jaroslava Faltýnka staršího ANO stáhlo do pozadí.
Policie v dalších letech rozšířila výsledky šetření a spustila případ Stoka II, v rámci kterého stíhala a stíhá zhruba 10 lidí.
