Pro období této kapitoly byl podstatný také dokončený prodej Slovenských elektráren italské společnosti Enel. Pasáže rozhovorů mezi finančníkem Jaroslavem Haščákem, tehdejším ministrem hospodářství Jirko Malchárkem a bývalou předsedkyní Výkonného výboru Fondu národního majetku (FNM) za SDKÚ Annou Bubeníkovou, které jsou součástí 39 hodin nahraných odposlechů z kauzy Gorila, zachytily, že se zdánlivě nesouvisející proces týkal také finanční skupiny Penta. Skupině v té době záleželo mimo jiné na podmínkách kupní smlouvy elektráren se společností Paroplynový cyklus, kterou vlastnila.
Haščák na nahrávce s Malchárkem probíral personální obsazení na významných postech v elektrárnách i jejich privatizaci. V komunikaci byznysových hráčů s politiky to není ojedinělá lobbistická práce, ale partner Penty naznačoval Malchárkovi, jak stanovit privatizační cenu elektráren a zařídit, aby elektrárny Paroplynový cyklus koupily.
Při prodeji Slovenských elektráren vláda předpokládala, že zisk podniku bude v letech 2006-2010 představovat zhruba 100 milionů eur. Realita však byla jiná. Ve skutečnosti po zdražení elektřiny byl ve zmíněném období zisk elektráren až 973 milionů eur. Důležité přitom v celé věci je, že do prodejní ceny, za kterou stát svůj podíl v elektrárnách privatizoval, se toto zvýšení ceny elektřiny nepřeneslo, a to i přesto, že Dzurindova vláda její nárůst už tehdy předpokládala. A vědět o tom měl i samotný Enel. Původní privatizační cena nebyla navýšena ani dodatečně poté, co výrazně vzrostly příjmy společnosti.
Policie vyšetřovala, zda majetek elektráren nebyl v době prodeje záměrně podhodnocen. Poté, co se Italové zhostili své role ve Slovenských elektrárnách, dali totiž majetek společnosti opětovně ocenit a výsledkem byla vyšší hodnota majetku o několik miliard tehdejších slovenských korun, než v době privatizace. Na vyšetřování byl zřízen speciální tým. Policie po letech v sídle společnosti provedla v roce 2014 razii, během které si měla odnést několik dokumentů z dob privatizace. Rok poté Úřad speciální prokuratury, který záležitost dozoroval, uvedl, že „dosud nezjištěný pachatel v úmyslu způsobit škodu státu nejpozději do sestavení řádné účetní závěrky za rok 2005 provedl ve vedení účetnictví účelové operace ve výši více než 15 miliard slovenských korun, přičemž toto úmyslné chybné zaúčtování mělo za následek snížení hodnoty vlastního jmění Slovenských elektráren ve výši více než 12 miliard korun. Toto snížení hodnoty mělo zásadní vliv na proces úplatného převodu 66 procent podílu akcií elektráren.“
Státu měla takto vzniknout škoda přesahující 200 milionů eur. Obviněni byli bývalí manažeři. Ministra hospodářství Malchárka, který je podezříván, že nevýhodný prodej zařídil za úplatek, však spravedlnost nedostihla.
Do politiky vstoupil po volbách v roce 1998, které zlomily vaz Vladimíru Mečiarovi. Kandidoval za Stranu občanského porozumění, odkud pochází například i bývalý prezident Rudolf Schuster.
Za čtyři roky byl do parlamentu zvolen zase. Nyní však už za Alianci nového občana, jejíž hlavní tváří byl kontroverzní Pavol Rusko. Malchárek byl místopředsedou Výboru Národní rady Slovenské republiky pro hospodářství, privatizaci a podnikání, Výboru Národní rady Slovenské republiky pro kontrolu použití informačně-technických prostředků a členem Výboru Národní rady Slovenské republiky pro neslučitelnost funkcí.
Bývalý závodník F1 Jirko Malchárek měl podle informací ze spisu Gorila na provizích ze státních obchodů pro sebe získat několik set milionů slovenských korun. Malchárek měl podle podezření inkasovat provize prostřednictvím svého podnikání. Například valná hromada společnosti HM INVEST, ve které Malchárek vlastnil pouze dvě procenta akcií, schválila Malchárkovi odměny ve výši milionů eur. Nebylo přitom zřejmé, jakou činnost firma vykonává, známo bylo naopak to, že v některých projektech obchodovala s Pentou. Policie však neprokázala, že přes penězovody schránkových firem přidružených k HM INVEST ve skutečnosti tekly prostředky na úplatky exekutivců, kteří za státními obchody ve prospěch druhých stran stáli.
