Z protikorupčního hlediska byla po nástupu Igora Matoviče a Eduarda Hegera markantní změna v přístupu k vyšetřování vysoce postavených osob. V policii skončilo politické krytí vysoce postavených lidí, takže bylo možné rozpracovat některé kauzy, na které hlídači státu z občanské společnosti upozorňovali léta, ale policie pod kontrolou oligarchie a organizovaného zločinu neměla zelenou k přípravě obžalob.
Tady je pouze několik z kauz, které po rozvázání rukou policie během pár měsíců připravila do fáze obvinění.
Hned v roce 2020, kdy došlo k výměně Ficovy garnitury, policie zadržela bývalého generálního prokurátora Dobroslava Trnku v souvislosti s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele. Obvinění bylo vzneseno, protože neodevzdal orgánům činným v trestním řízení nahrávku z kauzy Gorila.
Boží mlýny a Takáčovci
Velké turbulence vyvolala akce Boží mlýny, v rámci které zadrželi nejdříve vysoce postavené policisty Ľudovíta Makóa a Františka Böhma. Ti začali spolupracovat, což pomohlo k obvinění speciálního prokurátora Dušana Kováčika a policejního funkcionáře Norberta Paksiho. Böhm spáchal sebevraždu a zbylá skupina byla stíhána a obviněna kvůli úplatkům, vyzrazení citlivých informací a zneužití pravomoci. Bývalý speciální prokurátor Dušan Kováčik obvinění odmítal a mohutně ho obhajoval osobně Robert Fico. Nejvyšší soud ho však odsoudil k osmi letům vězení a peněžitému trestu 100 tisíc eur za přijímání úplatku za pomoc pro bosse mafiánské skupiny Takáčovců. Paksi, který pracoval na úřadu zvláštních policejních činností, mafii vynášel informace o postupu vyšetřování a dostal pět let spolu s trestem propadnutí majetku.
Také období, o kterém pojednává tato kapitola, přineslo několik důkazů o tom, že organizovaný zločin z devadesátých let na Slovensku není pouze minulostí. Několik významných kauz, a to přímo předních politiků a funkcionářů, ukázalo, že v zemi nadále operují i staré známé domácí skupiny. Jejich síla sice poklesla, nadále však sahá do nejvyšších struktur státu. Jedním z nejviditelnějších příkladů je skupina Takáčovců, která existuje už od devadesátek.
Zakladatel Jan Takáč začínal s gangem Sýkorovci, ovšem po neshodách založil vlastní organizovanou skupinu. Na souboje bratislavských mafií doplatil životem a Takáčovce od dané doby údajně vede Ľubomír Kudlička.
Skupina se angažovala například při ovládnutí lyžařského střediska u Ružomberoku, s čím souvisí vražda konkurenta Romana Krajčího, která dostala Kudličku za mříže. Po roce 2015 policisté zakročili také vůči jižní větvi gangu. Od té doby chodí k soudům zhruba dvacet členů Takáčovců. Mnohým se však daří bránit či obstruovat. Skupina je nadále aktivní a prakticky jedinou, která jako taková funguje od devadesátých let. Důvodem jsou podle všeho nadstandardní kontakty na policii a politické špičky.
Takáčovci byli mezi podnikavci na hraně zákona známí coby nejefektivnější řešení na vymáhání dluhů. Sami vybírali výpalné, a jak vyšetřování ukázalo, nejen v devadesátých letech, ale také v nedávné minulosti. Skupina má na svědomí rovněž nejméně desítky známých případů zastrašování podnikatelů. O jejich majetek, nebo plánovaný projekt měli zájem samotní Takáčovci, nebo se nechali najmout konkurentem zastrašovaného. Další velké množství násilných skutků se skupině připisuje v souvislosti se zastrašováním svědků, kteří se rozhodli vypovídat v jejich kauzách u soudů.
Mnoho soudních sporů členů gangu vázlo a přešlapuje na místě díky informovanosti obhajoby. Skupina věděla o utajovaných částech spisu a svědcích, i těch utajovaných, díky čemuž velmi úspěšně ovlivňovala výpovědi a prezentaci faktů jako alternativních výkladů vypovídajících. Bylo a je kvůli tomu zřejmé, že Takáčovci disponují informacemi zevnitř vyšetřovacích orgánů.
Mezi prokázaná podezření patří třeba to, že pro gang pracoval zástupce ředitele Jednotky operativního nasazení Národní kriminální agentury. Za paušální měsíční sazbu hlásil plánované zátahy členům skupiny. Nejlepší spojkou skupiny však byl generální prokurátor. Ve slovenské prokuratuře hierarchicky nejvýše postavený muž přijímal úplatky za vynášení informací a zasahování do vyšetřování.
Očistec
Mimořádně citlivou kauzu Očistec spustilo vyšetřování vztahu oligarchy Norberta Bödöra s policejním exprezidentem Tiborem Gašparem. Kriminalisté zformulovali obvinění, podle kterého na policii za vlády Fica fungovala zločinecká skupina v čele s Bödörem, která za úplatky vyšetřovala nebo naopak zametala kauzy pod koberec. Skupina policistů na objednávku sledovala politické rivaly Směru-SD. Skupina těchto policistů mimo jiné ve volném čase sledovala novináře, včetně zavražděného Jána Kuciaka. Informace o jeho pohybu, chování či vztazích se díky tomu dostaly až k pravděpodobnému objednateli vraždy. K lustraci mimo jiné Kuciaka se přiznal policejní funkcionář Pavol Vorobjov. Další policisté přiznali, že si přivydělávali lustrací politických oponentů Směru-SD na pokyn Bödörovců . Mnohé však spravedlnost ještě nepostihla, chodí k soudům a čekají, s čím přijdou jejich bývalí zaměstnavatelé, kteří opět uchopili moc na Slovensku.
Jidáš
V rámci akcie Jidáš byla v roce 2020 zadržena skupina policistů včetně policejního prezidenta Milana Lučanského. Jeho skutky však měly být mimo jiné spojeny s předešlým působením na policejní inspekci. Ve vazbě spáchal sebevraždu. Do skupiny obviněných patří také bývalý člen vedení SIS Boris Beňa, další člen zpravodajské služby Pavol Gašparovič, ale také člen vedení Finanční správy Daniel Čech či vysoce postavený policista Jozef Rehák a elitní vyšetřovatel Národní kriminální agentury Marián Kučerka. Všichni byli obviněni, a někteří už odsouzeni, za zametání a konstruování kauz na objednávku či vynášení informací ze spisů. Nejednou se tyto informace objevovaly na tiskovkách strany Směr-SD.
Mýtnik
V kauze Mýtnik se kromě jmen z dalších kauz objevovala hlavně jména z Finanční správy. Díky dohodám mecenáše Směru-SD a oligarchy Jozefa Brhela s dalším velkopodnikatelem Michalem Suchobou a jejich politickými spojenci podniky těchto byznysmenů profitovaly z pro stát nevýhodné digitalizace finanční správy. Obvinění se týkalo Suchoby, Brhela, šéfa Finanční správy Františka Imreczeho, státního tajemníka Radka Kuruca, oligarchy Miroslava Výboha či exředitelky finanční správy Lenky Wittenbergerové. Obviněny však byly také desítky dalších úředníků a podnikatelů zapojených do tunelování Finanční správy. Mnoho z nich bylo odsouzeno, nebo se přiznalo.
Farizej
Akce týkající se korupce ve Slovenské informační službě ukázala, že ani změnou politických stráží nedošlo k dokonalé očistě bezpečnostních struktur. V rámci kauzy Farizej byl totiž obviněn nominant hnutí kontroverzního předsedy parlamentu Borise Kollára a jeho strany Sme Rodina Vladimír Pčolinský, který zpravodajskou službu řídil. Nakonec jej však dočasně zachránil právní peripetií paragrafu 363, o kterém píšeme na jiném místě (viz 8.8), generální prokurátor. Od dané doby však vládní Sme Rodina z Matovičovy garnitury sekundovala Směru-SD při zpochybňování policejních vyšetřování.
V kauze figuroval kromě samotných agentů a členů vedení zpravodajství také podnikatel a člen organizovaného zločinu Zoroslav Kollár, který ve spolupráci s několika členy vedení zpravodajství zasahoval do řídících pokynů tajné služby.
Plevel
Kauza Plevel se týkala korupce na nechvalně proslulém žilinském soudu. Ačkoli jde o zdánlivě regionální problém, u soudu se řešilo několik citlivých velkých kauz týkajících se organizovaného zločinu, podnikatelů na něj navázaných a rodin politiků. Mafie úplatky pro skupinu soudců i advokáty zařizovala pokřivení práva.
Policejní systém během Ficových vlád držel pod pokličkou tolik korupční páry, že po uvolnění politického krytí explodoval. Z tohoto papiňáku se pak valila jedna policejní akce za druhou a nové vedení s volnýma rukama a s vědomím, že mohou ze šuplíku vytahovat zaprášené spisy, přicházelo každý týden se zatýkáním a obviňováním veřejných funkcionářů a krytých podnikatelů. Systém korupce fungoval tak dobře a dlouze díky tomu, že jeho členové byli takřka na všech úrovních veřejné správy, regulátorů, podniků či institucí.
V popradské nemocnici zadrželi kriminalisté 18 osob včetně ředitele. V rámci mezinárodní akce Bossanova zadrželi šest mužů a jednu ženu v souvislosti se zločinem neoprávněného zacházení s léky, léčivy a zdravotnickými pomůckami. Šlo také o blízké postavy podporující politiky. V rámci akce Tiger policie zadržela 24 osob. Zásah souvisel se zločinem neoprávněného zacházení s látkami s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem spáchaným organizovanou skupinou a se zvláště závažným zločinem legalizace příjmu z trestné činnosti. Obvinění padlo na 12 osob a dvě obchodní společnosti, jejichž činnost byla dlouho přehlížena.
Korupce byla odhalena také na stavebním úřadě ve Velkém Mederu, kde zatkli pět osob. Korupční chapadla sahala rovněž do Jaderné elektrárny Mochovce, kde policie zatýkala pro obzvláště závažný zločin podvodu, který souvisel s dostavbou 3. a 4. bloku elektrárny.
Dobytkář a mezinárodní ostuda
Kauza Dobytkář se týkala korupce a legalizace příjmů z trestné činnosti z prostředí Poľnohospodárské platobné agentúry. Šlo rozsahově o jeden z nejvýznamnějších ekonomických trestních případů. Úřad, který na Slovensku přerozděloval zemědělcům dotace z eurofondů, byl léta tak prohnilý, že měl neoficiální, ale všeobecně známý ceník sazeb úplatků pro pracovníky a vedení agentury, kteří si je rozdělovali podle organizační struktury. Mezi dotované podnikatele patřili známí oligarchové, mafiáni i politici. Hodnotitelé přidělovali dotace na půdu třeba na betonové parkoviště ve vlastnictví poslankyně z vládního Směru-SD.
Kauza však dopadla také na silná jména z oligarchie – spolumajitele finanční skupiny Slavia Capital Martina Kvietika (syna známého herce Štefana Kvietika) či Norberta Bödöra, kterého rodina léta řídila takřka celý systém slovenské policie a o jeho Bonulu v Dějinách korupce píšeme na několika místech. Za mřížemi skončili také politicky nominovaní šéfové agentury.
Kauza byla ostudou i mezinárodně. Evropská komise na zjištění o tom, že velká část peněz, které do zemědělské agentury poslala, rozkradli, reagovala požadavkem na urychlenou restrukturalizaci agentury. Politické a kriminální siločáry však tyto změny blokovaly tak dlouho, že Unie poprvé v historii zvažovala přidělení kompetence rozdělovat slovenské zemědělské dotace jinému členskému státu – Rakousku. Matovičova, Hegerova a krátká Ódorova úřednická vláda nakonec agenturu reformovaly. Nadále však bojuje s problémy, v poutech skončili její další manažeři a její budoucnost je v době psaní těchto řádků nejasná.
Bouře
Akce Věž odhalila obchod s kokainem i skutečnost, že byl krytý členy vedením Okresního soudu Bratislava I. Neméně podstatnou byla akce Bouře, která dopadla zkorumpované soudce. Policie pozatýkala 18 osob, z toho 13 soudců. Obvinila je z trestných činů korupce, zasahování do nezávislosti soudu a maření spravedlnosti. Mnoho ze soudců usvědčila mimo jiné získaná komunikace Mariana Kočnera v aplikaci Threema.
Zejména v době covidové pandemie byla citlivě vnímanou také akce Rezervy, kde šlo o tunelování Správy státních hmotných rezerv (SSHR) SR. Policie obvinila šéfa správy Kajetána Kičuru z přijímání úplatku a legalizace příjmů z trestné činnosti. Zatímco úřad neměl dostatečnou výbavu pro aktivity v pandemii a sklady zely prázdnotou, během razie u Kičury, který se chlubil přátelstvím s Robertem Ficem, našli kriminalisté nedokumentované zlaté cihly a vysokou hotovost.
Razie a zatýkání se nevyhnuly ani Slovenskému svazu ledního hokeje, kde šlo o manipulace veřejných zakázek. Proběhly mnohé razie na drogové organizované zločinecké skupiny, které byly dlouho přehlížené. Spravedlnost dopadla také speciálního prokurátora Dušana Kováčika, jehož osud popisujeme v samostatné podkapitole (viz 4.7). Během akce Vichřice zadržela policie mafiána a obávaného konkurzního spekulanta Zoroslava Kollára, bývalou místopředsedkyni Nejvyššího soudu SR a místopředsedu Okresního soudu Bratislava III . Šlo o úplatky a zasahování do nezávislosti soudu.
Sebevražda policejního prezidenta
Jak jsme už uvedli výše, v poutech skončil také prezident Policejního sboru Milan Lučanský, který vystřídal Tibora Gašpara. Díky charisma a mediální známosti se těšil velké popularitě. Už v minulosti se ovšem polemizovalo o tom, že pomáhal některým členům mafie z devadesátých let vyhýbat se spravedlnosti. Jde o kontroverzní téma, protože se rovněž přičinil u potírání jiných gangů. Dlouze fungoval také ve vedení policejní inspekce. Po umístění do vazby na něj celá situace dopadla natolik, že si sáhl na život. Tato tragédie je od dané doby zneužívaná politiky Směru-SD a jejich partnerů, kteří konspirují o tom, že byl Lučanský zavražděn. Přesvědčili i velkou část populace. Případ přitom vyšetřovaly nezávislé komise, inspekce, policie, vězeňská služba a generální prokuratura – všechny potvrdily sebevraždu bývalého policejního prezidenta.
Za mříže se podívalo také několik starostů z obcí Bratislavského kraje. V rámci akce Konzultant šlo o machinace při veřejné dražbě i veřejných zakázkách a poškozování finančních zájmů EU. Muž z prostředí mafie s přezdívkou Malý Fero – František Salinger – se přiznal a popsal úplatkářský systém u soudů. Dostal dvouletý podmíněný trest s odkladem na tři roky. Díky jeho svědectví byli dopadeni další soudci. Šlo zejména o žilinské soudce, někteří z nich se přiznali. V souvislosti s případem je obviněn také legendární a kontroverzní bývalý šéf Slovenské národní strany Ján Slota, který měl úplatkem obstarávat rozhodnutí žilinského soudce.
Velkou rybou, která skončila v cele, je také Monika Jankovská – bývalá soudkyně, poslankyně Směru-SD a náměstkyně ministra spravedlnosti, kterou Fico jistý čas prosazoval jako ministryni. Obvinění se týká ovlivnění soudních rozhodnutí a jiných soudců, braní úplatků, uplácení a kauzy Fatima, kde pomohla rozhodnout ve sporu o discobar ve prospěch mafie a kde došlo k vykonstruované perzekuci protistrany.
Zhruba čtyři desítky vysoce postavených osob bylo během období Matovičovy a Hegerovy vlády uznáno za vinné také u soudu. Kromě vyšetřování kauz vysoce postavených politických nominantů vyšlo najevo také několik zarážejících skutečností o fungování samotných kriminalistických úřadů a justice. Jak bylo prokázáno, skupina soudců rozhodujících o citlivých kauzách byla léta zkorumpována a „přikrmována“.
Organizovaný zločin a oligarchové si vybírali vedení jednotlivých policejních orgánů a k oficiálnímu platu jim mafie připlácela speciální bonus z vlastní kapsy. Organizovaný zločin prakticky ovládal a využíval jednu celou jednotku Národní kriminální agentury. Podobný mechanismus fungoval také na Kriminálním úřadu Finanční správy. Jeho vedení na zadání vytvořilo vykonstruované případy vůči politickým představitelům opozice či vybraným podnikatelům. Už na vlastní pěst si tito vyšetřovatelé vytvářeli samostatné případy, jejichž rozběhnutím vydírali různé podnikatele. Pod vlivem daných skupin oligarchů, politiků a mafie bylo také vojenské zpravodajství a Slovenská informační služba. Také tam došlo k masivnímu zatýkání, třeba u informační služby došlo k zatknutí a obvinění aktuálního i předešlého ředitele; nutno říct, že v jednom případě už šlo o nominanta Matovičovy vlády.
Také fakt, že policie vyšetřovala několik případů, týkajících se už nominantů Matovičovy vlády, nasvědčoval tomu, že došlo ke skutečné emancipaci a osvobození nestranné policie. Fico, Směr-SD, Hlas-SD, SNS, extrémní pravice a další však přesto pečlivě pracovali na budování narativu, že jde pouze o politicky objednanou činnost policie. Pomáhala tomu také nešikovná a neprofesionální komunikace představitelů vlády a zejména Igora Matoviče. Ten se ve stylu jeho vlastním chlubil tím, kdo byl zatčen a vyznívalo to tak, jako kdyby šlo o jeho zásluhu. Ve skutečnosti však vláda pod jeho vedením kromě odstranění politického tlaku v policii neřešila spoustu problémů, které ohrožovaly dlouhodobou nestrannost policejních orgánů.
Do obhajoby odsouzených a obviněných se masivní oficiální i neoficiální dezinformační kampaní pustili hlavně představitelé strany Směr-SD. Ti na denní bázi připravovali tiskové konference, kde zpochybňovali vyšetřovatele, soudce i celé instituce. Osobně obhajovali, někdy i jako součást právních týmů, mafiány jako Marian Kočner či zkorumpované nominanty jako Dušan Kováčik.
Vše měli pečlivě strategicky připravené a vedle rozsáhlé kampaně směřované na veřejnost rozbíhali konspirační hry uvnitř samotných vyšetřovacích orgánů. Právě výše uvedenou neschopností a laxností Matovičovy vlády bylo zachováno personální obsazení několika klíčových policejních orgánů, kde zůstali lidé oddáni systému vytvořeného Směrem-SD a mafií.
