Bujení a bezmezné chování mafie na Slovensku během devadesátých let a vlád Vladimíra Mečiara bylo spojeno s podporou ze strany státu. Mečiarovo okolí a on sám do rozhodování o mafii přímo vstupovali, a to prostřednictvím zneužívání Slovenské informační služby. Tu řídila Mečiarova pravá ruka Ivan Lexa. Nařízení v praxi aplikoval náměstek služby Jaroslav Svěchota.
Svěchota začínal kariéru ještě koncem 60. let na správě StB. Kariérista měl na starosti kontrarozvědnou činnost zaměřenou na likvidaci komunistické opozice žijící po útěku v Rakousku a Německu. Mimo jiné mu byla připisována činnost zaměřená proti aktivitám Alexandra Dubčeka. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v r. 1968 byl z StB propuštěn, po odmlce se však do jejích řad vrátil jako spolupracovník. Po roce 1990 se s odvoláním na předchozí vyhazov z StB dostal mezi pohlaváry nově vznikajících struktur tajných služeb, přičemž měl na starosti rehabilitaci vztahu týkajících se bývalých federálních budov.
Svěchota se stal náměstkem Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie Federálního ministerstva vnitra pro Slovensko a náměstkem slovenského ministra vnitra. První náměstek federálního ministra vnitra Jan Ruml ho kvůli podezřením z manipulace se svazky rozpuštěné StB odvolal.
Právě s danou manipulací se však pojil start další kariéry Jaroslava Svěchoty. Svěchota totiž stál za konfiskaci série spisů StB týkajících se nejen Vladimíra Mečiara a jeho okolí, ale také jeho oponentů. Tím začala několikaletá spolupráce. Po výhře Mečiarova HZDS ve volbách v roce 1994 byla za ředitele Slovenské informační služby jmenována pravá ruka slovenského autokrata Ivan Lexa, který za ředitele kontrarozvědky a svého náměstka vybral právě Jaroslava Svěchotu. Nové vedení informační služby zřídilo Odbor speciálních operací se zkratkou OŠO. Šlo o speciální komando určené k provádění nestandardních operací. A právě OŠO stálo za sérií akcí státu v koordinaci s organizovaným zločinem. OŠO bylo později nahrazeno 52. oddělením SIS, ovšem jeho činnost se od předchozího útvaru nelišila. Oddělení vykonalo třeba fyzický útok na poslance KDH Františka Mikloška a podpálilo auta několika novinářů.
Svěchota byl po odchodu Mečiara v roce 1998 do opozice zadržen. Obviněn byl z účasti v dalších známých kauzách Triptych, Klanění se tří králů či Legalizanti. Mečiarovy páky ve státě však nadále přetrvávaly a umožnily propuštění Svěchoty a útěk Ivana Lexy do zahraničí. Jaroslav Svěchota zemřel 8. listopadu 2004 jako svobodný občan. Za své skutky nebyl nikdy potrestán.
Odstranění primitivních podvodů dopomohlo až několik legislativních opatření jako třeba zřízení institutu spolupracujícího obviněného. Spekulanti se kvůli tomu nemohli pouštět do křiváren bez obav ze svědectví proti nim. Významné bylo také zřízení specializovaných útvarů, které se zaměřovaly na ekonomickou trestnou činnost. Tyto reformy ovšem přicházely až ke konci Mečiarovy hegemonie.
České podsvětí se na rozdíl od toho slovenského formovalo hlavně kolem ruských větví, které do Prahy expandovaly díky dobré znalosti a zázemí, které bylo historicky budováno už během bývalého režimu. Už od počátku devadesátých let bylo Česko pro Rusy nejen výhodnou destinací, kam uložit peníze, ale také divokou kartou umožňující napojit se na západní svět a legalizovat peníze získané nelegální činností v jiných regionech.
Svobodné a dlouho velmi slabě regulované prostředí přálo legalizaci a anonymizaci špinavých peněz. Také proto v Česku působili „vorové v zákoně“, tedy hlavy ruských mafiánských klanů. Expanze ruské mafie se však po známém zátahu v restauraci U Holubů zpomalila a alespoň naoko přestaly být aktivity rusky mluvících gangsterů v Česku viditelné. Došlo k transformaci, v jejímž důsledku se Rusové v Česku zaměřili ryze na legalizaci příjmů z trestné činnosti, kterou vyšetřovatelé odhalují dodnes.
Blízkost Německa a přirozená historická propojení se Západem navíc přála spojování transakcí s pašeráckými operacemi. Místním fenoménem je už po dekády také masivní zastoupení gangů z Vietnamu, které využívaly historické zázemí vytvořené místní vietnamskou komunitou. Vietnamský organizovaný zločin ve svobodné zemi vydělává zejména na ekonomické trestní činnosti, lichvě, pašeráctví či výrobě a distribuci drog. Právě vietnamská komunita v Česku stála za prudkým rozšířením pervitinu a marihuany nejen v tuzemsku, ale také sousedním Německu. Problém se nepodařilo vyřešit a dominantní pozice vietnamských gangů díky budoucímu užšímu propojení na západní trhy ještě posílila.
