Samostatnou kapitolou je příběh slovenského generálního prokurátora Maroše Žilinky. Muž, do kterého vkládala naděje nejen politická moc po změně Ficovy hegemonie, ale také veřejnost, je mírně řečeno pošlapal.
V euforii očistného období byl Žilinka jedním z minimálně čtyř kandidátů, kteří byli nejen kvalifikovaní, ale obecně pokládaní za čestné. Byl zvolen a všichni čekali, že spustí očistu v prokuratuře. Mimo jiné mu paradoxně posloužilo, že si jeho zabití pravděpodobně objednal Marian Kočner. Podle veřejnosti šlo o dostatečný důkaz toho, že se zkorumpovaným systémem nemá nic společného.
Všechny však brzy čekalo nemilé překvapení. Žilinka vystoupil poprvé a naposled v mediálním rozhovoru, když v televizi Ta3 nepřesvědčivě vysvětloval, proč obratem zastavil prošetřování zapojení slovenských složek a ministra vnitra za Směr-SD Roberta Kaliňáka do únosu vietnamského občana, o kterém píšeme o několik stran výše (viz 8.3, podkapitola Únos Vietnamce). Pak následovalo mlčení; pouze se měnily statusy na Facebooku, kde vyhrožoval kritikům, brečel nad tím, jak jsou na něj všichni přísní, a prezentoval infantilní obrázky ze soukromého života. Co je však nejhorší: šířil proruskou propagandu. Pro nezainteresovaného diváka mohlo jít o překvapení; jeden z autorů Dějin korupce však sledoval jeho proruské aktivity už několik let.
Slovenský generální prokurátor třeba po svém jmenování – už během ukrajinského konfliktu a těsně před masivní ruskou invazi – oznámil návštěvu 300. výročí ruské, a tedy i sovětské prokuratury.
Činil tak navíc těsně poté, co kritizoval obrannou smlouvu DCA se Spojenými státy americkými. Generální prokuratura vznesla proti dohodě 35 připomínek, včetně rizika zvýšeného hluku na letištích nebo nebezpečí pro Slovensko v případě, že by americká armáda pod Tatrami umístila jaderné zbraně. Mnoho z těchto bodů se týkalo oblastí, ve kterých nemá prokuratura kompetence a kterým nerozumí.
Že jde o proaktivní politickou nadpráci potvrdil Žilinka, který jinak veřejně nekomunikuje, statusem na svém Facebooku. Komunikace à la Donald Trump je výsledkem pochopení jakékoli významné veřejné funkce jako role v reality show. Maroš Žilinka již dlouhodobě nadbíhá extremistickému a ultrakonzervativnímu publiku, zřejmě proto, že je úzce propojen s politickou stranou Sme Rodina, která jeho jmenování za generálního prokurátora prosadila.
Je nutné připomenout, že daleko překračoval to, čemu by se měl věnovat, a vystupoval jako aktivní politik, který shání preferenční body. V případě aktivit pomáhajících nedemokratickému ruskému režimu však může být problém i jinde.
Snad jde jen o přehnanou konstrukci , ale v případě lidí, kterým zachutnala moc a jejichž životní hodnoty jsou definovány hlavně dosahováním atributů luxusu, je tato skepse na místě.
Putinův režim si nechá jak dovnitř, tak navenek záležet na tom, aby ti, kdo jej kritizují, byli zpochybňováni. Využívá přitom často bývalých vrcholných politiků, ale i jiné viditelné postavy veřejného života v demokratických zemích, hlavně v Evropské unii.
Jak to funguje? Zdánlivě neškodné a bezvýznamné návštěvy významných postav například z Evropské unie v Rusku jsou často spojeny se zajímavým honorářem, který dotyčný dostane například za proslov nebo účast na konferenci. Nejednou jsou dané osoby jako přátelé režimu obdarovány i věcně a nejednou taková návštěva dokáže vyřídit nějakou protislužbu – například přístup doporučené osoby z Unie k ruskému silně uzavřenému byznysu.
Maroš Žilinka byl na návštěvě v Rusku již v roce 2011, kdy jako náměstek ministra vnitra navštívil ruské armádní kruhy, aby jim projevil vděk a uznání za padlé vojáky Rudé armády, kteří se spolupodíleli na osvobození slovenského území během II. světové války. Jde jistě o mravně znějící aktivitu, které není co zazlívat. Šlo však o zvláštní zapojení nepříslušného resortu vnitra a osobitě pojatou oficialitu – není zvykem, že armádní kruhy navštěvuje za druhou stranu někdo z nearmádních kruhů.
Jde o důkaz, že se jednalo hlavně o Žilinkovou osobní aktivitu. Ta však po jeho jmenování do čela prokuratury nabývala zhoubnější rozměry, které měly dopad na bezpečnost Slovenska a vyvolávaly nedůvěru ze strany spojenců Slovenska v Evropské unii a NATO.
Po aktivních neopodstatněných jednáních Maroše Žilinky s generálním prokurátorem Ruska v létě 2021 se Žilinka chystal Igora Viktoroviče Krasnova, vedeného na sankčních seznamech EU i dalších společenství, kterých je Slovensko členem, navštívit i při příležitosti 300. výročí ruské prokuratury.
Problematičnost spočívala v tom, že Žilinka zastával velmi viditelnou a významnou funkci, jejímž principem je mimo jiné hájit demokratické hodnoty nezávislosti vyšetřovacích procesů a příprav obvinění. Do Ruské federace přicházel v době, kdy tamní prokuratura, která úspěšně zničila nezávislá média, spouštěla čistky v neziskovém sektoru.
Kromě upevňování moci a odstraňování jakýchkoli kritiků má ruská prokuratura na svědomí i tisíce životů politických vězňů – novinářů, politiků a aktivistů, jež vykonstruovanými procesy dostala za mříže a kde následně podlehli mučivým podmínkám.
Ruská prokuratura má na svědomí i zametání politicky motivovaných vražd, vražd v prostředí organizovaného zločinu či aktů vnitrostátního terorismu. Za vše hovoří uzavřené vyšetřování okolností několika výbuchů v ruských městech z roku 1999, které nasvědčovaly zapojení ruských tajných služeb do skutků, které si vyžádaly životy ruských občanů. Výbuchy byly bez důkazů označeny za teroristické útoky, vedly k válce v Čečensku a nástupu Vladimira Putina k moci.
Ladomirová
Výraznou byla také aktivita Žilinky v případě šíření dezinformace ruské strany o válečném hřbitově z první světové války v obci Ladomirová v okrese Svidník. Šlo o smutnou, ale až děsivě funkční součást kampaně obracení veřejného mínění na Slovensku směrem ke Kremlu a proti Západu.
Velvyslanectví Ruské federace na Slovensku působí jako buňka kremelské dezinformační mašinerie. Přes oficiální kanály šířilo ty nejhrubší nesmysly včetně toho, že Američané na Ukrajině vyvíjejí chemické zbraně na vybití Slovanů. Na Slovensku ruské velvyslanectví na Facebooku postuje v průměru 200 příspěvků za týden. Pro srovnání – v Česku je to zhruba 50.
V jedné z dezinformací uvedlo, že na hřbitově vojáků Ruské imperiální armády v obci Ladomirová našli zničené hroby. Ve zprávě a na sociálních sítích dokonce napsalo, že hroby byly srovnány se zemí na příkaz starosty.
Policie však okamžitě informovala, že velvyslanec Ruské federace na Slovensku Igor Bratčikov lhal. Upozornila také na to, že starosta obce potřeboval ochranu, protože po ruském hoaxu čelil četným výhrůžkám smrtí.
Lež ruského velvyslanectví obratem sdílel i generální prokurátor Maroš Žilinka. Žilinka dokonce rozběhl vyšetřování. Když krajská prokuratura po dlouhém vyšetřování nesmyslu konstatovala to, co všichni mimo virtuální prostor Facebooku věděli – že šlo o rekonstrukci oplocení za účelem zkrášlení historického hřbitova – Žilinka začal vyšetřovat rozhodnutí krajské prokuratury, což trvá také v době psaní těchto řádků.
Výkon funkce Maroše Žilinky je samostatnou kapitolou, která vyžaduje samostatný komentář. Jeho politické aktivity však ukazovaly na nebývalé opojení mocí a otevíraly otázku, zda nenastavit ve slovenské legislativě širší možnost kompetenčních žalob vůči vedení prokuratury.
Aktivita Maroše Žilinky v krátkosti nastínila dvě možnosti. Buď ji vykonává ze zištných motivů, nebo nedemokratický režim potlačující svobodu skutečně obdivuje. Ani jedna možnost nás nemůže těšit. A Žilinka ví, jaké signály vysílá.
To nejpodstatnější pro Ficův systém však Žilinka představuje ne skrze své prokremelské aktivity, ale přímo v trestním řízení. Množství obvinění totiž pozdržel, nebo přímo zmařil paragrafem 363 Trestního řádu. Ten generálnímu prokurátorovi umožňuje nenávratně zrušit trestní proces ve stadiu přípravy obvinění. Pokud generální prokurátor paragraf použije, vyšetřování je prakticky u konce. Obvinění se může postavit nanovo, avšak s jiným důkazným podkladem. Generální prokuratura použila paragraf ve stovkách případů ročně, avšak specifikem Žilinkových rozhodnutí je, že výrazně nadužívala paragraf v případech Speciální prokuratury, a to často v případech prominentů. I proto je mu přezdíváno pan 363. Doplňme stručný seznam podezřelých, u kterých s paragrafem zasáhl: Robert Fico, Robert Kaliňák, Tibor Gašpar, Norbert Bödör, Vladimír Pčolinský, Zoroslav Kollár, Jaroslav Haščák a Peter Kažimír.
Bizarní na věci je, že během veřejného slyšení v rámci kandidatury na post generálního prokurátora Žilinka mluvil o tom, že paragraf 363 musí projít změnou, nebo být zrušený, neboť coby prvek bez jakékoliv kontroly a nápravy umožňuje ovlivněné či chybné definitivní rozhodování a svým způsobem zasahuje do ryze soudních kompetencí.
