Dalším byznysem, ve kterém se Andreji Babišovi coby podnikateli znamenitě daří zejména po vstupu do politiky, je dřevozpracující průmysl. Podnikání, ve kterém sváděl predátorské souboje, se zejména v období této kapitoly Dějin korupce rozvíjelo organicky, a to hlavně díky kůrovcové kalamitě. Také zde zakázky firem patřících politikovi přibývaly rychlejším tempem, než tomu bylo u konkurence.
Státní podnik Lesy ČR patří historicky k těm státním firmám, které nejvíce obchodovaly s firmami spojenými s politiky.
Až 9,1 procenta všech smluv státních Lesů bylo do období této kapitoly uzavřeno s dodavateli, ve kterých měli majetkové podíly politici. Šlo přitom o lukrativní zakázky, které tvořily až 20,9 procenta hodnoty všech Lesy zadaných veřejných zakázek. Velká část z nich byla uzavřena s firmami, jejichž výdělky směřují ke konečnému uživateli výhod Andreji Babišovi.
Ten měl v ohni celkově tři želízka. Byl konečným uživatelem výhod ve třech společnostech – AGF Wood, Wotan Forest a Uniles. Ty se historicky účastnily veřejných zakázek vypsaných Lesy České republiky či další státní firmou Vojenské lesy a statky ČR (patřící pod resort obrany) v celkové hodnotě více než sto miliard korun. Babišovy firmy patří mezi jednoznačné vítěze obchodu se státem a potvrzuje se to zejména v období, co konečný uživatel jejich výhod seděl ve Strakově akademii.
U analyzovaných veřejných zakázek státních firem jsem při psaní knihy Můj stát, moje firma narazil na zakázky pro společnost AGF Wood o sumární hodnotě minimálně 5,3 miliardy českých korun bez DPH. Zajímavější je hodnota veřejných zakázek společnosti Wotan Forest. Firma, které konečným uživatelem výhod byl Andrej Babiš, se před jeho vstupem do politiky účastnila veřejných zakázek o sumární hodnotě minimálně 9,3 miliardy korun. Od vstupu Babiše do politiky to bylo minimálně 10 miliard korun bez DPH.
Nejvýrazněji však úspěch dřevařských firem ze svěřenských fondů Andreje Babiše podtrhuje vývoj obchodu mezi státem a firmou Uniles. Lídr tendrů v Lesích České republiky si před vstupem Andreje Babiše do politiky přišel na zakázky o sumární hodnotě minimálně 11,4 miliardy korun bez DPH. Ovšem poté, co Babiš do politiky vstoupil, firma vysoutěžila účast v zakázkách o sumární hodnotě minimálně 107,6 miliardy korun bez DPH.
Takřka desetinásobný růst obchodu je částečně způsobený kůrovcovou kalamitou a megatendry Lesů, které hledaly zpracovatele pro kůrovcem napadené dříví. Markantní růst zakázek byl však nejvýraznější u společnosti Uniles.
Lesy České republiky obhospodařují celkově 1,2 milionu hektarů lesního majetku ve vlastnictví státu. Podnik sídlí v Hradci Králové a jeho organizační struktura má tři stupně. První stupeň tvoří ředitelství, druhý sedm regionálních pracovišť – oblastní ředitelství, pět lesních závodů a jeden semenářský závod. Třetí stupeň organizační struktury se skládá z lesních správ. Zlé jazyky tvrdí, že za úspěchy Babišových firem v obchodu se státním podnikem stojí personální propojení některých klíčových pozic podniku na společnosti z portfolia velkopodnikatele a politika. Kvůli rozsáhlé a nepřehledné struktuře však tuto hypotézu nemožno potvrdit. Ani personální propojení navíc nemusí v úzce specializovaném sektoru znamenat klientelismus.
Společnosti Andreje Babiše byly navíc s Lesy personálně propojeny i před jeho vstupem do politiky. Třeba bývalý generální ředitel (2009-2012) byl dokonce před svým působením ve státní firmě místopředsedou představenstva skupiny Agrofert. Po vstupu Babiše do politiky jsou viditelné spíše personální nominace do důležitých funkcí ve státním podniku z řad společnosti LESS & FOREST, která má s podnikáním Andreje Babiše bohatou historii . Lidé z firmy působili a působí třeba na pozicích ve vedení a dozorčí radě Lesů České republiky. V některých případech, třeba Petra Moravce coby člena dozorčí rady, přitom šlo také o nominanty hnutí ANO 2011.
Mohutnější průnik do dřevozpracujícího sektoru se podnikatelskému impériu Andreje Babiše podařil kolem roku 2010. Bylo to spojeno právě s LESS & FOREST. Babiš tehdy spustil vyjednávání o ovládnutí lídra lesnického byznysu v Česku, skupiny Wotan . Ta se zabývala lesnictvím a těžbou i zpracováním dřeva. Pro průnik do sektoru tedy byla jako provozovatel celého výrobního cyklu ideální příležitostí.
Skupina Agrofert se netajila tím, že navzdory nulovým zkušenostem v oboru získala přízeň prodávajícího zejména díky takřka neomezeným kapitálovým možnostem. Podobný model a výhoda platily také při dalším významném rozšíření lesnického byznysu o společnost Uniles v roce 2012.
Další příležitost padla Agrofertu do klína zničehonic. Skupina Less, navzdory silnému postavení v byznysu se státem a zpracování dřeva obecně začala mluvit o existenčních problémech.
Koncem roku 2012 dokonce firma, která vládla tomuto oboru dvacet let, přiznala dluhy ve výši asi půldruhé miliardy korun vůči státním Lesům České republiky. I když sama Lesy České republiky žalovala o ušlý zisk přes šest miliard korun, neodvratně směřovala do konkurzu. V té chvíli se objevil Andrej Babiš. A opět nešlo o náhodu. Jak se později ukázalo, majitel skupiny Less Jan Mičánek s Babišem dlouho spolupracoval a v době problémů společnosti dokonce koordinoval mediální prezentaci tak, aby přesvědčil věřitele o vhodnosti vstupu Agrofertu do podniku.
Mičánek byl dokonce jako poradce u vstupu Agrofertu do společnosti Wotan. Less měla od Agrofertu také čerpat nemalé provozní úvěry. Ty však záhadně po vyhlášení insolvence Lessu Agrofert nevymáhal. Na krátkou dobu se ovšem stal Agrofert zachráncem podniku s několika tisíci zaměstnanci.
Podle restrukturalizačního plánu z října 2013 měl být konkurz Lessu nahrazen ozdravením, v rámci kterého by byl podnik odkoupen Agrofertem a věřitelé by byli uspokojeni prodejem nezbytného majetku. Po ozdravení měl vzniknout podnik Nový Forest. Na něj měla být převedena provozní aktiva.
V roce 2014, po pár měsících, ovšem došlo k dalšímu nečekanému zvratu a Agrofert svou nabídku stáhl. Zdůvodnil to nevyřešitelnými spory mezi Janem Mičánkem a Lesy České republiky. V konkurzu se o podniky z Lessu strhla velká bitva. Zabodoval v ní také Agrofert, který podobně jako v některých jiných podobných případech (třeba Deza) nakonec nakupoval v insolvenčním řízení levněji než v rámci případného ozdravení.
Skupina Andreje Babiše nakoupila zejména Mičánkovy lesní školky, dopravní divizi a těžební stroje. Všechna aktiva pak přesunul pod svou vlajkovou loď Wotan, čímž se stal z Agrofertu lídr také na trhu se dřevem.
