Už po ustanovení vlády Petra Fialy, bylo zřejmé, že nová ODS není zas až tak úplně nová. Ke slovu se dostalo také silné křídlo strany, které se sice po pádu modrých stáhla do pozadí, ve skutečnosti však pořád tvoří páteř strany.
Také proto dostal pozici ministra spravedlnosti Pavel Blažek. Ten měl svůj track record značně poskvrněn z působení na státním zastupitelství a z dob v komunální politice v Brně. Šlo však spíše o kuloární “chodbovou” kritiku, která vypovídala o tom, že Blažkovi kšeft nesmrdí a neštítí se lobbistů, či konspiračních setkávání. Vše však můžeme označit za řeči, renomé je sice důležitou vizitkou vládního politika, ve skutečnosti však trestněprávně nikdy nedošlo k potvrzení chodbových řečí.
Problémům se přiblížil o něco více během Nečasovy vlády, kde zastával post ministra spravedlnosti poprvé. V roce 2012 ho skupina aktivistů v čele s publicistou a protikomunistickým bojovníkem Janem Urbanem obvinila z podvodu ve věci Diag Human. Blažek byl v kauze coby státní zástupce podle tvrzení a dokumentů v konfliktu zájmů, protože měl vztah také s protistranou, která žalovala a dodnes žaluje stát.
V letech 2002–2014, kdy byl Blažek oblastním předsedou ODS, brněnským zastupitelem a radním v městské části Brno-Střed, vzbuzovaly pozornost jeho podnikatelské úspěchy, když získal firmu, která zprivatizovala bytový dům v centru Brna. Kritika se snesla i na poněkud do oči bijící konflikt zájmů Blažka, když jeho manželka získala v letech, kdy byl radním městské časti 90 procent exekutorských zakázek Brna-Střed. I v této době se upevnil vztah s tehdejším rektorem MUNI Fialou a byl to nápad právě Pavla Blažka, aby se profesor Fiala stal novou tváří “nové” ODS. Od té doby je Pavel Blažek, ministr spravedlnosti, dvorním “faltýnkovským” mužem na špinavou práci.
Závan Kremlu
Už coby ministr spravedlnosti v roce 2013 schválil vydání ruského podnikatele Alexeje Torubarova na žádost z Moskvy do Ruska. Muž čelil kvůli obchodnímu sporu mučení a perzekuci ze strany ruských bezpečnostních složek včetně FSB, přičemž chtěl v Česku, do kterého uprchl, zůstat. V případě návratu do Ruska se obával o svůj život. Pavel Blažek jeho vydání do Ruska podepsal proaktivně ještě předtím, než k žádosti daly definitivu úřady rozhodující o udělení azylu. Nevysvětlitelný postup záhy odmítl také Ústavní soud, který označil Blažkovo rozhodnutí, které mimo jiné vedlo k dramatickým situacím během vydání, za protiústavní.
Podivné vztahy s ruským režimem Blažek připomenul také během působení ve Fialově vládě. Zejména když ho novináři přistihli při dlouhém a horlivém rozhovoru s Martinem Nejedlým, poradcem prezidenta Miloše Zemana, který je zároveň spojkou ruského Lukoilu v tuzemsku. Nejedlého mnozí označují za lobbistu Kremlu, podle historika Yuri Felshtinského, který se zabývá studiem ruských tajných služeb je však pravděpodobné, že je přímo agentem některé z ruských tajných služeb.
Ačkoli Blažek s Nejedlým podle svědectví popíjel hodiny a v restauraci se na rodinné oslavě Nejedlého objevovalo mnoho korupčně problematických osob, Blažek nebyl schopen své jednání nijak vysvětlit, nebo toho litovat. Zmohl se pouze na trapné výmluvy o tom, že venku byla bouře, a tak vběhl do nejbližší restaurace, kde čirou náhodou probíhala ona oslava.
Bytová kauza
Další z Blažkových problémů vznikl paradoxně během vyšetřování kauzy Stoka, která se týkala primárně hnutí ANO. V rámci kauzy se rozplétal i příběh trestního činu, v rámci kterého komunální politici za úplatky výhodně přidělovali městské byty a nebytové prostory skupině zájemců. Jedna ze stíhaných osob – Pavel Hubálek – opakovaně vypovídal, že si od něj úplatek 1,2 milionu korun poptala přímo brněnská primátorka Markéta Vaňková. Do skupiny politiků, kteří měli vyřízení přidělení bytů a nebytových prostor nabízet, byl podle jeho slov také Pavel Blažek. Vaňková i Blažek tato tvrzení opakovaně vyvracejí, a to jim z trestněprávního hlediska v době psaní těchto řádků postačuje.
Blažek si však reputačně nepomohl ani poté, kdy podle mnoha tvrzení zasahoval do kauzy a u podřízených opakovaně zjišťoval stav živé trestní věci. Mimo jiné se měl vyptávat i na osobní život dozorující státní zástupkyně. Vedlo to k opakovaným veřejným výzvám na odstoupení ze strany politické opozice, veřejnosti, ale také politických partnerů – nejhlasitěji ze strany České pirátské strany.
Pavla Blažka však podobně jako u jiných problémů i u tohoto podržel dlouholetý politický souputník – premiér Fiala, který svého ministra opakovaně a aktivně veřejně hájil. Nehořlavým zůstalo i Blažkovo okolí, které tropilo vlastní kauzy. Například náměstek ministerstva spravedlnosti Radomír Daňhel podnikal se společníky, kteří jsou obžalovaní z insolvenčních podvodů. Bez toho, aby vysvětloval, proč spoluvlastnil firmu Burián & Penka insolvence podezřelou z páchání insolvenčních podvodů se vše rychle zametlo pod koberec. Stačilo se těsně před jmenováním do funkce rychle zbavit podílu ve firmě. Insolvenční společnost přitom coby kompetentní autorita vyšetřovalo mimo jiné samotné ministerstvo spravedlnosti.
Podobně tomu bylo i s jeho dalším náměstkem Antonínem Stanislavem, který zároveň jako ředitel krajského domova pro seniory porcoval zakázky, které pak přiděloval podporovatelům ODS. Ten poté, co eskamotérsky utekl před novináři záchodovým okénkem, rezignoval.
Spravedlnost tak zůstala v rukou Petra Blažka a Marka Bendy, kteří dlouhodobě potlačují veškeré legislativní snahy o transparentnost a v podstatě zlikvidovali chod Rady vlády pro boj s korupcí. Slovo korupce tak stále v předvolebním programu ODS nenajdeme…
